O jídle...
...tento článek vznikl z mojí školní seminární práce, takže je víceméně sbírkou informací z časopisů, ale vše je podloženou mou vlastní zkušeností a není tady nic, s čím bych nesouhlasila. Za dvanáct let hledání a zkoušení, co mi vyhovuje, za neustálého odsuzování okolí a výroků typu "nevypadáš zdravě", "jsi hubená a bledá" (taková jsem od malička, protože más zkrátka takovpou tělesnou konstituci, a to do mě v dětství cpali kde co). Musím říct, že je mi čím dál lépe a minimálně 7 let jsem neměla v sobě ani acylpyrin natož antibiotika. Když se člověk pročistí, tělo si začne z jídla brát víc živin, buňky jsou schopny pojmout víc žovotodárné energie (prány, tchi...) a nastartuje se samoléčivý proces. Změna se ale nedá provést ze dne na den, aby to nebyl pro organismus šok...Ale o tom už bylo napsáno hodně a je čím dál víc lidí, kteří se o sebe začínají starat....Nedá mi, abych sem nevecpala svoje fotky - ráda se kochám nádhernými barvičkami a energií, kterou přirozená strava září...
Tématem zdravého životního stylu se v dnešní době zabývá téměř každý. V médiích se to jen hemží články o dietách, reklamami na léky a potravinové doplňky či inzeráty na různé diety a zaručené elixíry zdraví. Většina lidí se ale v této záplavě informací špatně orientuje a ve snaze udělat pro sebe to nejlepší si mnohdy spíše uškodí. Přitom pokud bychom byli ochotní lépe poznat své tělo a dodržovat některá pravidla v souladu s přírodními rytmy jako to dělali naši předkové a dodnes dělají některé přírodní národy, zjistili bychom, že žít v souladu se svým tělem i přírodou je daleko jednodušší, než jsme si mysleli, protože tělo si začne samo říkat, co zrovna potřebuje.
Ono vlastně i to samotné slovo dieta je odvozeno od starořeckého slova „diaita“ a původně znamenalo způsob života. Filozofové jako Epikuros či Pythagoras a později i Galén požadovali trvalou rovnováhu sil působících na tělo, a jakýkoli extrém – v posledku i v jídle – považovali za škodlivý (Atkinsonova dieta a makrobiotika, 2010) .
Existují faktory, které se podílejí na vzniku „civilizačních problémů“ a které mají vliv na naše zdraví a tělesnou i duševní rovnováhu. Obecně lze tyto faktory rozdělit na faktory vnitřní, vrozené či získané během prvních let života, které už bohužel ovlivnit nemůžeme, a faktory vnější, které ovlivnit můžeme a souvisejí s naším stylem života. Tímto tématem se podrobněji zabývají Mudr. Vladimíra Strnadelová a Jan Zerzán z Institutu celostní medicíny v Praze v časopise Meduňka (Jídlo jako lék, 2010).
Mezi hlavní faktory, které už nemůžeme ovlivnit, patří naše vrozené dispozice a okolnosti našeho vývoje v prvním roce života: „Každý z nás se narodí s určitým souborem vrozených dispozic zděděných po našich předcích, a to nejen po rodičích. Vrozené dispozice určují nejen naše fyzické a psychické vlastnosti, ale také základní funkčnost a stabilitu jednotlivých orgánů, regulačního a imunitního systému. Podle čínské medicíny sídlí vrozená energie v ledvinách a ovlivňuje jak hodnotu biologického věku, tak základní imunitní nastavení jedince. Jinými slovy: čím je naše vrozená energie silnější a stabilita našich orgánů lepší, tím máme větší šanci být zdraví. Ale v praxi je to trochu jiné. Je známo, že lidé se slabší vrozenou energií se dožívají mnohdy vyššího věku než ti na počátku silnější. Je to proto, že ti, kteří vědí o svém zdravotním handicapu, se o sebe většinou více starají a hledají různé cesty k posílení zdraví, zatímco ti silní…Období prvního roku života je pro život člověka velmi důležité, neboť dochází k vývoji střevní sliznice, podstatné části imunitního systému. Svůj vývoj v tomto období ukončují i ostatní orgány. Proto je třeba dbát na to, co dítě v tomto období života jí, co dělá a jakou má psychickou pohodu“. (Jídlo jako lék, 2010)
Tuto vrozenou energii můžeme stylem našeho života buď oslabit, nebo posílit. Mezi hlavní vnější faktory, které ovlivňují stav naší energie během života, jsou strava, psychika, dýchání a pohyb. Tyto faktory ovlivňují stabilitu našeho zdraví, charakter tělesných orgánů a obranyschopnost organismu. Pokud trpíme slabostí (částečně vrozenou nebo vytvořenou), do organismu nám mohou proniknout viry, bakterie, těžké kovy, přemnoží se plísně atd…
zeleninová polévka s dýní hokaido rozjasní
vaši mysl a podpoří činnost slinivky
dýni lze kombinovat třeba s rýží
Vliv stravy je obzvlášť důležitý, protože u dětí, těhotných žen a kojících matek je složení stravy velmi důležité a ovlivní celý další život člověka. „Složení stravy ovlivňuje charakter střeva, střevní imunitu a bariéru bránící vstupu nestrávených molekul bílkovin a toxických látek do našeho těla. Na stravě závisí každodenní zátěž jednotlivých orgánů. Z potravy získáváme energii pro každodenní život a činnost a tato energie je dána především celkovým složením stravy. Naším způsobem života jsme si vytvořili zátěže, které se nesou z generace na generaci (lepek, kasein, brambory, cukr a koncentrované tuky)“ (Jídlo jako lék, 2010). Podstatou tedy není jíst potravinové doplňky, nebo občas zařadit něco zdravého, ale jedná se o celkovou změnu způsobu stravování. Velmi jednoduše je přirozený způsob stravování popsán v dalším článku v časopise Meduňka, s názvem Pro zdraví dětí od výše uvedených autorů: „To, co běžně lidé v současné době v našich podmínkách jedí, neodpovídá ani našim potřebám, ani konstrukci a funkci našeho trávícího systému. Taková strava nejen porušuje sliznici střeva, zatěžuje zažívání a orgány, ale také vytváří přebytky, které pak poškozují organismus. Příčinou je nadbytek pečiva, mléčných výrobků, masa, cukru, soli a zároveň nedostatek celých obilovin, tepelně upravené zeleniny, luštěnin, olejnatých semen. Ale ani to není všechno – neuvažujeme o tom, že jídlo jen neuspokojuje naše momentální potřeby, ale zároveň musí odpovídat našemu věku, zdravotnímu stavu i ročnímu období, fyzické zátěži a naší psychické kondici.“ (Pro zdraví dětí, 2011)
zeleninová polévka "boršč" s červenou řepou, v létě vlažný osvěží,
v zimě horký zahřeje, dá se vylepšit různým kořením či kysanou smetanou
Podstata přirozené stravy už byla popsána ve spoustě literatury. Jednotlivé systémy stravování si mnohdy protiřečí, každý člověk by si asi měl najít svůj vlastní způsob, a změny v jídelníčku provádět postupně, v průběhu několika let. Většina systémů se ale shoduje v tom, že bychom měli jíst přirozené potraviny. Tedy takové potraviny, které nejsou buď vůbec, nebo jen minimálně technologicky upravované a chemicky dochucované. Převažovat by měly rostlinné zdroje potravin, které kromě minerálních látek a vitamínů obsahují i dostatek vlákniny a ochranné látky rostlin, fotochemikálie, kvalitní dobře stravitelné rostlinné tuky (za studena lisované) a rostlinné bílkoviny, nižší množství kalorií a případných chemických reziduí. Přirozené potraviny živočišného původu mohou být také pravidelnou součástí zdravého jídelníčku, ale nejsou nezbytné. Důležitý je pravidelný příjem mnoha druhů zeleniny, ovoce, luštěniny, ořechů a semínek. „Obrovskou výhodou jídelníčku postaveného na přirozených potravinách je fakt, že takováto strava je zdrojem maximálního množství živin, a navíc i živin v ideálních přirozených poměrech. Přirozené potraviny nejsou návykové tak, jako mnohé polotovary, nevedou k přejídání se, ale naopak zajišťují zdravou přirozenou hmotnost, a to bez omezování jejich množství či bez jakéhokoliv počítání kalorií“ píše Mgr. Margit Slimáková (Jídlo jako lék, 2010).
červenou řepu lze použít i strouhanou za syrova - např. s mrkví
okurkou, rajčetema a petrželovou natí, tato směs je velmi osvěžující
Rychlost, kvalitu a množství vstřebávání živin z potravy do těla ovlivňujeme i způsobem, jakým potraviny mezi sebou kombinujeme - princip oddělené stravy. Jednotlivé složky potravy (sacharidy, tuky a bílkoviny) se totiž tráví enzymy s odlišným Ph, v jiných částech trávícího systému a jinak dlouho. Pokud si tedy dáme například maso se smetanovou omáčkou a knedlíky, poté „sladký zákuseček a kafíčko“, můžeme si být jistí, že cukry, které se normálně tráví nejrychleji, se smíchají s masem, zabrání trávení bílkovin a všechno začne společně kvasit a hnít. Nestrávené zbytky se v podobě toxinů začnou ukládat v organismu a zatěžují jej. Energie z jídla, která původně měla zvýšit naši vitalitu, se vyplýtvá na zpomalený a ztížený trávící proces (můžete si všimnout, že po vydatném obědě (se špatně nakombinovanými jídly) se cítíme „nafouklí“ a chce se nám spát). Není tedy důležité množství jídla, které sníme, ale množství živin, které tělo může z jídla přijmout.
další oblíbená kombinace - pohanka s červenou řepou
Systémů zdravého stravování už bylo vymyšleno a popsáno mnoho - vegetariánství, fruktariánství, dělená strava, Atkinsonova dieta, atd. Jednou z nejznámějších a nejstarších stravovacích modelů je asi makrobiotika, která má hodně vyznavačů, ale také hodně odpůrců. V běžné neinformované populaci panuje názor, že „to jsou ti, co se živí jen zrním“. Ve skutečnosti je to dokonale propracovaný systém. Vypadá velmi složitě, alespoň pro ty, kteří jej chtějí brát dogmaticky, ale pokud si člověk zapamatuje několik základních principů, které zapracuje do svého vlastního stravovacího režimu, a aplikuje je na vlastní životní podmínky, za pár měsíců pozná pozitivní účinky na svém těle a pocítí zvýšenou vitalitu. Je lékařsky dokázáno, že během sedmi let se kompletně obnoví všechny buňky v těle člověka. Člověk si tedy může postupně doslova přeprogramovat své tělo i svou mysl, a začít může v každém věku.
Podstatou celého makrobiotického režimu je rovnováha jin a jang (dostředivé a odstředivé energie). Tento způsob je velmi vyvážený, uvádí nás do souladu s prostředím i ročním obdobím. Nadbytek potravin extrémně jin či extrémně jang nebo obojí zároveň nutně vede k nejrůznějším onemocněním, od banálních až po ta závažnější (Atkinsonova dieta a makrobiotika, 2010). Tento princip je velmi podobný zásadám zdravé výživy, které jsou uvedeny v tomto článku.
Zásady makrobiotického jídelníčku jsou zhruba tyto: nejméně polovinu stravy by měly tvořit celozrnné potraviny, nejlépe v celých zrnech. Neloupaná rýže, pšeničné zrno, kroupy, jáhly, kukuřice, pohanka, žito a podobně. Občas chleba, různé placky, těstoviny. Jedna až dvě misky nepříliš slané polévky se zeleninou, mořskými řasami, luštěninami nebo obilnými zrny. Asi čtvrtina až třetina pokrmů by měla být zelenina pocházející nejlépe z nejbližšího okolí, minimálně skladovaná a odpovídající sezóně, přičemž dvě třetiny z tohoto množství by měly být tepelně upravené vařením, v páře, dušením, zapečením…Luštěniny by měly tvořit asi desetinu denní stravy. Z nápojů je povolen zelený čaj, obilné kávy, bylinné čaje a malé množství neslazené vody. Občas je možné zařadit ryby nebo mořské živočichy, moučníky s tepelně zpracovaným ovocem odpovídajícím sezoně i místu, kde žijeme. V mírném pásu je nevhodné tropické ovoce a ovocné šťávy…Jíst se může jednou, dvakrát, třikrát i vícekrát denně, jenom je nutno dodržovat správné poměry potravin, dokonale žvýkat – minimálně padesátkrát – a nejíst tři hodiny před spaním.
Potraviny příliš jang jsou: vejce, maso, drůbež, sýry, sůl. Potraviny příliš jin: drogy, léky, cukry, čokoláda, med, umělá sladidla, slazené nápoje, tropické a subtropické ovoce a zelenina, kyselinotvorné zeleniny, průmyslově připravený ocet, chemicky ošetřené mléko a mléčné výrobky, pečivo z bílé mouky, kečup a ostrá koření, hořčice, káva…
Když jíme potraviny jedné skupiny, cítíme posléze nutkání jíst potraviny opačné, protože tak automaticky vyrovnáváme nerovnováhu jin a jang. Extrémní potraviny se ale uvádějí do rovnováhy jen obtížně. Pokud se takto stravujeme dlouhodobě, potom je naše kondice abnormálně jin nebo jang, či obojí najednou. Dostaneme se tak do chaotické nerovnováhy. Krajní potraviny obou skupin překyselují organismus. Zásady makrobiotického stravování spočívají ve volbě potravin nacházejících se blíže středu a některé z nich patří k zásadotvorným…(Atkinsonova dieta a makrobiotika, 2010).
vařená cizrna s kořenovou zeleninou a bramborami - luštěnina se svými rostlinnými
bílkovinami v kombinaci s rýží nebo jinou celozrnou přílohou tvoří makrobioticky vyvážené jídlo
Na výše uvedených principech je vidět, že pochopit systém zdravého stravování není až tak složité. Daleko složitější je začít u sebe a uvést tento systém do praxe, když na každém rohu na nás čekají lákadla v podobě fast foodů, regály v obchodech jsou napěchované polotovary a přeslazenými nápoji, a cukrovinky a smažené brambůrky v lákavě barevných obalech na nás číhají už i u pokladny. Odnášejí to především děti, kterým tato strava škodí nejvíce. I když se školní stravování ve většině škol za posledních dvacet let výrazně zlepšilo, škodlivé potraviny se k dětem dostanou vždycky. Na školních chodbách jsou umístěny automaty na cukrovinky a instantní, uměle slazené nealkoholické nápoje, které hojně využívají i učitelé, kteří tak vlastně jdou nesprávným příkladem. Mnohdy je do škol nabízeno levné mléko (samozřejmě chemicky upravené), které je pro děti i dospělé naprosto nevhodné, protože obsahuje nestravitelný kasein. Děti, které jsou doma vychovávány podle zásad zdravého životního stylu a mají jiné návyky, jsou ve škole často outsidery a terčem poznámek svých spolužáků.
Jedna moje kamarádka mi vyprávěla příběh svých dvou synů, kteří trpěli od narození alergiemi i astmatem, proto celá rodina přešla na striktní zdravou stravu a vyloučila veškeré cukry i mléčné výrobky. V pěti letech jim kamarádka koupila poprvé čokoládu (samozřejmě ze zdravé výživy), a oni ji nechtěli, protože jim nechutnala. Teď už jsou oba dva na základní škole, jsou zdraví a šikovní, momentálně se „cpou“ masem, ale nenechají se od svých spolužáků vyprovokovat a jedí jen to, co je pro ně dobré, protože mají dobrý základ od malička.)
Vypadá to, že lidstvo se musí změnit od základu. I když se situace postupně zlepšuje, lidé se o sebe kvůli stále se zhoršujícímu životnímu prostředí a zvyšujícímu se výskytu degenerativních chorob začínají zase starat, často ale pouze dají na doporučení komerčních reklam v médiích a místo, aby podporovali sami sebe a vlastní síly a zdraví, se nechávají vláčet tržním systémem farmaceutického a potravinářského průmyslu. Přichází ale doba, kdy lidé přestávají věřit reklamám, začínají věřit sami sobě, svému tělu a přírodním rytmům. Takže si užívejte svého jídla ... experimentujte a zkoušejte, co je pro váš organismus dobré ... važte si svého těla a chtějte pro něj jen to nejlepší ... protože svůj život a zdraví si tvoříme sami ... a jídlo je lék ...
Citovaná literatura
- Atkinsonova dieta a makrobiotika. Karpenková, Ivana. 2010. Praha : Diochi, s.r.o., únor 2010, Sféra.
- Jídlo jako lék. Margit, Slimáková, Mgr. 2010. Praha : Vydavatelská společnost Meduňka, listopad 2010, Meduňka.
- Jídlo jako lék. Strnadelová, Vladimíra, MUDr a Zerzán, Jan. 2010. Praha : Vydavatelská společnost Meduňka, listopad 2010, Meduňka.
- Pro zdraví dětí. Strnadelová, Vladimíra, MUDr a Zerzán, Jan. 2011. Praha : Vydavatelská společnost Meduňka, únor 2011.